The Beatles

V pozdních padesátých letech nebyl Liverpool místem, kde by se hledala hudební revoluce. Přesto bylo v tomto průmyslovém městě, že John Lennon založil skupinu The Quarrymen v roce 1956. Lennon, student Liverpoolské umělecké školy, byl hluboce ovlivněn rock 'n' roll stylem Elvisa Presleye a Buddyho Hollyho. 6. července 1957, během místního kostelního festivalu, se Lennon setkal s Paul McCartney. McCartney, tehdy 15 let, dojil Lennon svou mistrovstvím na kytaru a jeho schopností nastavit jednu - dovednost, kterou sám Lennon neměl. McCartney byl pozván, aby se připojil k The Quarrymen, a přijal.

George Harrison, přítel McCartneyze svých dnů na Liverpoolské instituci, byl další, kdo se připojil. Harrison, i mladší než McCartney a stále v patnácti letech, byl zpočátku považován za skeptika Lennonem. Nicméně, jeho audici na horním podlaží autobusu, kde hrál "Raunchy,", přesvědčil Lennon o jeho dovednostech. Harrison oficiálně se připojil v únoru 1958.

The Quarrymen prošli několika změnami jména a mnohými členy, než se ustálili na ikonickém jménu "The Beatles" v srpnu 1960. Jméno bylo odkazem na kapelu Buddyho Hollyho, The Crickets, a také hrou slov, protože zahrnovalo "beat", který byl centrální součástí jejich hudby. Stuart Sutcliffe, přítel Lennona z umělecké školy, se připojil jako baskytarista, a Pete Best se stal bubeníkem. Tuto pětčlennou sestavu opustili do Hamburku v srpnu 1960, aby se stali prvními z mnoha stáží v červenobílé čtvrti města.

V Hamburku The Beatles zdokonalili své dovednosti skrze náročné programy, někdy hráli osm hodin denně, sedm dní v týdnu. Byli vystaveni široké škále hudebních stylů a vlivů, včetně děl Little Richarda a Chucka Berrye. Skupina také začala experimentovat s Preludinem, stimulantem, aby se udrželi v krok s náročným programem. Bylo to během tohoto období, že přijali módní účesy, ovlivněné Astrid Kirchherr, německou fotografkou, která měla také krátkou angažovanost s Sutcliffem.

Stuart Sutcliffe se rozhodl opustit skupinu v červenci 1961, aby se soustředil na své umělecké studium a vztah s Kirchherr. Jeho odchod zanechal mezery v skupině, a McCartney odhodlaně převzal roli baskytaristy. The Beatles se vrátili do Liverpoolu jako více soudržná a dovednější skupina. Začali hrát v Cavern Clubu, místním místě, které by později stalo synonymem jejich vzestupu k slávy. Jejich vystoupení v Cavern Clubu upoutala pozornost Brian Epstein, místního prodejce nahrávek, který viděl potenciál v skupině a nabídl jim management. Po krátkém období úvah, The Beatles podepsali smlouvu s Epsteinem 24. ledna 1962.

Prvním významným krokem, který Epstein učinil, bylo zajistit audici u Decca Records 1. ledna 1962. I když jejich vystoupení bylo dobře přijato, Decca je odmítla podepsat, tvrdila, že "kytarové skupiny jsou na ústupu". Bez ohledu na to, Epstein pokračoval ve snaze najít skupině nahrávací smlouvu. Jeho úsilí konečně vyústilo v nabídku od George Martin, producenta u Parlophone Records. Nicméně, Martin nebyl nadšený z bubenictví Pete Besta a navrhl změnu. Po dlouhých úvahách byl Best nahrazen Ringem Starr, který dříve hrál s Rory Storm a the Hurricanes. Starr oficiálně se připojil 18. srpna 1962, dokončil sestavu, která by brzy okouzla svět.

První singl The Beatles pod Parlophone, "Love Me Do", byl vydán 5. října 1962. I když nebyl okamžitým číslom jedničkou, dosáhl dostatečného úspěchu, aby dosáhl č. 17 na UK Singles Chart. Modestní úspěch byl dostatečný pro George Martina, aby jim dal druhou singl, "Please Please Me", který byl vydán 11. ledna 1963. Tentokrát byla reakce mnohem entuziastická, a singl dosáhl vrcholu většiny britských žebříčků. Snažíc se využít rostoucí zájmu veřejnosti, Martin rozhodl se nahrát plnohodnotné album.

Album "Please Please Me" bylo natočeno v jediný den 11. února 1963. I přes náporový program, album bylo kritickým a komerčním úspěchem, dosáhlo vrcholu UK Albums Chart, kde zůstalo 30 po sobě jdoucích týdnů. Album obsahovalo skladby jako "I Saw Her Standing There" a "Twist and Shout", které ukázaly skupinu, která se s lehkostí přesouvá od rock 'n' rollu k duševným baladám.

Do poloviny roku 1963 se termín "Beatlemania" dostal do veřejného jazyka. The Beatles nebyli jen kapelou, byli kultovní fenoménem. Jejich koncerty byly často zahlceny křikem nadšených fanoušků, a jejich veřejné vystoupení se staly chaotickými událostmi. Britská média sledovala jejich každý krok, a jejich móda - zejména jejich "módní účesy" - se stala symbolem mladistvého odporu.

Inspirace The Beatles nebyla omezena jen na Velkou Británii. Jejich hudba začala překračovat Atlantik, nejprve bez jejich fyzické přítomnosti. Americké televizní pořady začaly vysílat skladby The Beatles, a rádia je začaly hrát. Nicméně, jejich vystoupení na "The Ed Sullivan Show" 9. února 1964 znamenalo oficiální začátek britské invaze ve Spojených státech. Přibližně 73 milionů Američanů sledovalo, což z něj stalo jednu z nejhlídanějších televizních událostí té doby.

Jejich první singl v USA, "I Want to Hold Your Hand", již dosáhl č. 1 na Billboard Hot 100 žebříčku před jejich vystoupením na show, a zůstal tam sedm po sobě jdoucích týdnů. The Beatles dosáhli toho, co žádný jiný britský umělec před nimi nedosáhl: ovládli Ameriku.

V následujících měsících The Beatles odjeli na svou první mezinárodní turné, které zahrnovalo země jako Švédsko, Austrálii a Nový Zéland. Vydali také třetí studiové album "A Hard Day's Night", které sloužilo jako soundtrack k jejich debutovému filmu stejného jména. Album bylo odchylkou od jejich raných prací, obsahovalo původní skladby od Lennona a McCartney, a obdrželo široké uznání za jeho inovativní techniky, včetně použití dvanáctistrunné kytary v titulní skladbě.

The Beatles uzavřeli rok 1964 vydáním "Beatles for Sale" v prosinci. Album obsahovalo hity jako "Eight Days a Week" a "I'm a Loser", a odráželo rostoucí hudební sofistikaci a lyrickou hloubku skupiny. Nicméně, také naznačovalo únavu a stres, které přišli s neustálým turné a veřejnou pozorností. Tón alba, obsažený v skladbách jako "No Reply" a "I'm a Loser", signalizoval posun v hudbě The Beatles, který připravoval scénu pro experimentální práce, které následovaly.

Rok 1965 znamenal zásadní zlom pro The Beatles, jak hudebně, tak osobně. Vydání "Help!" v srpnu 1965 bylo více než jen dalším číslom jedničkou, bylo také známkou hudebního stylu a tematické hloubky skupiny. Skladby jako "Yesterday", s McCartneyvokály doprovázené smyčcovým kvartetem, a "Ticket to Ride,", s nekonvenčními časovými značkami, ukázaly kapelu, která je ochotná překračovat hranice populární hudby.

Experimenty The Beatles nebyly omezeny jen na nahrávací studio. Během jejich turné po USA v srpnu 1965 hráli před rekordním publikem 55 600 fanoušků v New Yorku v Shea Stadium. Koncert byl mezní událostí, nastavil nové standardy pro živé hudební vystoupení a technologie zvukového zesílení. Nicméně, obrovská velikost publika znesnadnila jejich slyšitelnost, vedla je k otázkám o udržitelnosti jejich živých vystoupení.

V prosinci 1965 The Beatles vydali "Rubber Soul", album, které znamenalo zřetelný odchod od jejich raných popových prací. Ovlivněno folk rockem a vznikalou counterculture, album obsahovalo introspektivní texty a složité hudejší komplexní hudejší komplexní aranžárium. Skladěním způsobem, jako "Norwegian texty a komplexní hudbu. Skladěním hudbylání texty, jako "Norwegiany, kterékolivky, kterékolivky, které Norwehudejší hudbuš @@@PFID: @@@...

The Beatles' ochota experimentovat dosáhl svého zenitu s vydáním "Revolver" v srpnu 1966. Album bylo turnajem hudební inovace, využívalo techniky jako jsou páskové smyčky, obrácené nahrávky a varispeedové změny. Písně jako "Eleanor Rigby" používají dvojitý smyčcový kvartet bez tradičních rockových nástrojů, zatímco "Tomorrow Never Knows" zahrnuje avantgardní, elektronické zvuky. Albumovo eklektní styl z něj udělal jeden z nejvlivnějších nahrávek v historii populární hudby.

Nicméně, rostoucí umělecké ambice skupiny přišly na účet. Koncertování se stalo stále náročnější, jak fyzicky, tak emocionálně. Členové skupiny se také čelili odporu za své otevřené názory. Lennonův kontroverzní komentář, že Beatles jsou "více populární než Ježíš", vedl k veřejným požárům jejich nahrávek v některých částech Spojených států. Uprostřed tohoto neklidu skupina učinila významné rozhodnutí: jejich koncert v Candlestick Parku v San Franciscu 29. srpna 1966 by byl jejich poslední komerční živý vystoupení.

Osvobozeni od požadavků koncertování se Beatles soustředili výhradně na své studiové práce. Výsledkem bylo "Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band", které bylo vydáno v květnu 1967. Album bylo konceptuální mistrovstvím, které spojovalo širokou škálu hudebních žánrů a nahrávacích technik. Písně jako "Lucy in the Sky with Diamonds" a "A Day in the Life" byly průlomové, jak z hlediska lyrického obsahu, tak z hlediska produkčního hodnoty. Albumové obálky, které zobrazovaly koláž historických a kulturních osobností, se staly ikonickým zástupcem éry psychedelické estetiky.

"Sgt. Pepper" byl následován "Magical Mystery Tour" EP a filmem a pak "White Album" v roce 1968, který v různých směrech posouvá hranice – od vtipných psychedelických po eklektní individualismus. Ten byl dvojitý album, které ukázalo odlišné hudební sklony každého člena, od Lennonovy "Yer Blues" až po Harrisonovo "While My Guitar Gently Weeps", které se zúčastnil Eric Clapton.

Rok 1969 byl pro Beatles naplněn napětím. I přes kritické uznání jejich předchozích alb se vnitřní konflikty stávaly stále zjevnějšími. Členové skupiny vyvinuli odlišné hudební směry a osobní zájmy, které se projevily v jejich nahrávacích studiích. Projekt "Let It Be", který byl původně koncipován jako zpětný krok k obnovení jejich raného živého výkonu, se stal symbolem jejich neshod. Záznamy z nahrávacích studií ukázaly viditelnou únavu mezi členy a neshody byly časté.

Uprostřed napětí Beatles dokázali nahrát "Abbey Road" v září 1969, album, které mnoho považuje za jejich nejlepší práci. Album obsahovalo písně jako "Come Together", bluesový Lennonův kompozice, a "Something", Harrisonova píseň, která získala široké uznání. Druhá strana alba obsahovala medley krátkých kompozic, které byly seznámeny bezproblémově, a končily se "The End", vhodným epitafem pro skupinu.

Kolem roku 1970 bylo jasné, že Beatles jdou odlišnými směry. McCartney pracoval na sólovém albu, Lennon již vydal experimentální alba s Yoko Ono, Harrison se hluboce zapojil do indické spirituality a hudby a Starr se věnoval herecké kariéře. 10. dubna 1970 McCartney vydal prohlášení o svém odchodu z Beatles, což znamenalo faktické ukončení skupiny.

Album "Let It Be", doprovázené dokumentárním filmem, bylo konečně vydáno v květnu 1970 a stalo se posthumním svědectvím o Beatles'ové legacy. Album obsahovalo písně jako "Let It Be" a "The Long and Winding Road", které se staly okamžitými klasikami, ale celkový ton byl melancholický a konečný.

V následujících letech po rozpadu skupiny každý člen pokračoval v sólové kariéře s různým stupněm úspěchu. Lennon byl tragicky zabit před svým newyorským bytem v roce 1980, ale jeho hudba nadále inspirovala generace. Harrison zemřel v roce 2001 po boji s rakovinou, zanechal za sebou bohatý hudební katalog, který zahrnoval sólové práce a spolupráce. McCartney a Starr pokračují v koncertování a nahrávání hudby, často se věnují vzpomínkám na jejich dobu jako Beatles.

Ovlivnění Beatles na populární hudbu a kulturu je nepoměřitelné, a jejich legacy nadále roste. V roce 1995 se přeživší členové McCartney, Harrison a Starr spojili, aby pracovali na "The Beatles Anthology", dokumentární sérii doprovázené souborem tří dvojitých alb obsahujících nepublikované písně a živé nahrávky. Jednou z nejzajímavějších písní z tohoto projektu byla "Now and Then", také známá jako "I'm Looking Through You". Píseň byla založena na nedokončené Lennonově demo z roku 1978. McCartney a Harrison přidali nové vokály a instrumentaci k Lennonově původnímu záznamu, což efektivně vytvořilo novou Beatles'ovu píseň několik let po jejich rozpadu. Vydání "Now and Then" bylo přijato smíšenými recenzemi. Zatímco někteří fanoušci ocenili snahu vytvořit novou Beatles'ovu píseň, jiní se domnívali, že chybí organický chemismus, který charakterizoval nejlepší díla skupiny.

Přesuneme se k roku 2023, nová verze "Now and Then" vytvořená pomocí umělé inteligence je naplánována na vydání 2. listopadu. Dvanáctiminutový dokumentární film s názvem "Now and Then" bude uveden 1. listopadu na kanálu Beatles na YouTube. Film bude obsahovat exkluzivní záběry a komentáře , Ringo Starr, George Harrison, Sean Ono Lennon a Peter Jackson. Paul McCartneyThe Beatles jsou kulturní silou, která přesahuje hudební žánry a geografické hranice. Od jejich skromných počátků v Liverpoolu až po jejich meteorický vzestup k globální slávy, jejich cesta byla charakterizována neustálou evolucí a inovací. Jejich dopad není omezen na záznamy, které prodali nebo ceny, které vyhráli; leží v jejich schopnosti inspirovat a ovlivňovat, kvality, které zajišťují jejich trvalejší relevanci.

Statistiky streamování